NAMALUJTE SI LIDOVÝ OBRÁZEK POD SKLO
Tento návod je určen těm, kteří si chtějí vytvořit vlastní "repliku" lidové podmalby pod sklo,
proto se v něm zaměřuji především na používané barvy a technologii podmalby.
Šlo mi o to vytvořit jednoduchou a srozumitelnou "kuchařku" pro ty, kteří by to chtěli zkusit
a nemají s touto technikou žádné zkušenosti.
BUDEME POTŘEBOVAT:
* Vlasové štětce velikosti 1,2,8,12 v případě, že se pustíte do rozměrnějších formátů
(A3 a více) i přiměřeně větší.
* Násadku a psací pérka - na malování nejtenčích linií. Kromě štětců a pérek je možno
provést kresbu linií i seříznutými dřívky, bambusy atp.
* Malý nožík a silnější jehlu zasazenou do držátka na vyškrabávání chyb.
* Pár párátek a kousek vaty na dočištění skla v opravovaných místech.
* Skoro nezbytné je mít při ruce kousek skla, pokud možno stejného, s jakým pracujeme,
na kterém si zkoušíme jak nám půjde kresba pérkem (spouštění barvy) a při pokrývání
ploch si ověřujeme namíchaný odstín barvy.
* Podložka pod ruku není nutná, ale velmi usnadňuje práci. Dá se zhotovit velmi jednoduše
z kousku 5mm překližky a dvou dřevěných hranolků na jejichž spodky přilepíme gumové
obdélníčky, aby podložka neklouzala. Její rozměry se řídí formátem obrázků, které
máme v plánu malovat (nákres na konci článku).
* Hadřík a papírové utěrky budeme používat na čištění štětců atp.
BARVY:
U barev se trochu zdržím a konečnou volbu ponechám na vás. O lidové podmalbě se dá říct,
že se trochu podobá dětské omalovánce, a ve většině případů sestává ze dvou celků:
1) z kresby linií a drobných detailů obrázku
2) z barevných ploch vymezených nakreslenými liniemi.
Pro zpracování těchto dvou částí podmalby je možné, resp. vhodné, použít různé druhy barev.
1) linie - se nejdříve kreslily jednobarevné - černé tzv. švarclotem (přepálené saze rozpuštěné
v terpentýnu). Později, některé i barevné, se kreslily temperou, do které se přimí-
chalo trochu cukru. A co použít dnes? Vyzkoušel jsem tempery s různými přísadami,
černou tuš, indický inkoust a zředěné akrylové barvy, ale nejlépe se mi osvědčily
barvy MINICOLOR (ředitelné vodou, k dostání v prodejnách pro modeláře), příp. jiné
barvy na plastikové modely (Agama, Revell, Humbrol), které jsou také velmi dobře
přilnavé na sklo, ale jsou poněkud dražší. Co se týká hustoty barev pro kresbu linií,
zvláště prováděných perem, tak je vhodná konzistence jako u trochu hustší
smetany. Správně připravenou barvu poznáme podle toho, že pérko dostatečně
spouští, ale nedělá kaňky, a barva v lince dobře kryje.
2) plochy - k jejich vybarvení se dají použít různé druhy barev:
a) čisté tempery
b) tempery s přídavkem disperzního pojiva (např. lepidlo jako je Herkules)
c) vaječné tempery
d) tempery do kterých se přidává jako pojivo klíh, vápno nebo kasein
e) olejové barvy (umělecké, ale v nouzi lze sáhnout i k lakýrnické olejosyntetice)
f) akrylové barvy
g) barvy na plastikové modely (např. Minicolor, Agama, Revell, Humbrol)
Takže, který druh barev na vybarvení ploch použít?
TEMPERY (a. až d.)
Někdy jsou v literatuře uváděny samotné tempery. Určitou zkušenost s nimi mám,
ale moc mi nevyhovovaly. Jsou-li řidší, mají tendenci rozmývat kresbu linií. Husté se
zase špatně roztírají. Časem ze skla odprýskávají a proto je potřeba další nátěr rubu
skla nějakou vodostálou barvou. Daleko lépe se mi osvědčily temperové barvy (v tubě),
do kterých jsem vmíchal lepidlo Herkules v poměru: na čtyři díly barvy jeden díl lepidla,
někdy i trochu víc. To je potřeba u každé barvy odzkoušet. Potom se směs naředí
vodou tak, aby se dobře roztírala, ale zároveň dobře kryla. Milovníkům klasiky mohu
doporučit zkusit vaječnou temperu. Nejjednodušší způsob je přimíchat do temperové
barvy z tuby jednu čtvrtinu až třetinu vaječného žloutku a pak vše opatrně naředit
vodou na požadovanou hustotu. Důležité je, že barvu nemícháme do zásoby, mohla by
zasychat nebo se zkazit. Potřebné množství připravujeme vždy před malováním. V dobře
uzavřené lahvičce a v ledničce, rozmíchaný žloutek (s kapkou octa kvůli konzervaci)
nebo i namíchaná barva, pár dní přece jen vydrží. Že nevydržela, poznáte "po čuchu".
Návody na vaječnou temperu od odborníků jsou uvedeny na konci článku.
S temperami obohacenými klihem, příp. vápnem nebo kaseinem jsem zatím malovat
nezkoušel. A ještě upozornění na závěr: tempery s Herkulesem nebo žloutkem tvoří,
podle stupně zředění vodou, v ploše různé barevné odstíny, což nemusí být na škodu
(viz obr. 1 a 2).
OLEJOVÉ BARVY (e)
Staří "dědkové" oleje používali a nezřídka to byly barvy spíš lakýrnické než umělecké.
Výhodou olejů je, že se dobře ředí i roztírají, dobře kryjí, snadno se na skle míchají
pro přechody (např. modrá a bílá pro oblohu), ale jejich nevýhodou je dlouhá doba schnutí.
Uvádím recept, který mi poradila paní Iva Sedlářová, jak zkrátit dobu schnutí olejů na
nějakých cca 12 hod. Fígl spočívá v tom, že olejové barvy ředíme místo ředidla sikativem.
Sikativ přidáme i v případě, že barva ředit nepotřebuje. K olejům je ještě potřeba dodat, že
plocha položená olejem je na rozdíl od temper zcela jednolitá. To je někdy dobré, někdy ne
(viz. obr. 3)
AKRYLOVÉ BARVY (f)
S akryly se pracuje obdobně jako s barvami olejovými, proti kterým mají výhodu, že jsou bez
zápachu, a schnou podstatně rychleji než oleje. Na skle dobře drží a stejně jako olejové
barvy vytvářejí, při správném naředění, jednolitou barevnou plochu (viz. obr. 3)
obr.1obr.2obr.3
BARVY NA PLASTIKOVÉ MODELY (g)
Ty se prodávají v malých plechovkách, jsou na bázi olejosyntetiky - ředí se ředidlem S 6006
a mají docela dobrou paletu barev. Na rozdíl od olejů schnou poměrně rychle, odstíny se
dají dobře namíchat a zlatou a stříbrnou barvu rád používám na svatozáře, atributy svatých
atp. Jejich nevýhodou je vyšší cena. Existují ještě barvy na modely ředitelné vodou; z těch
se mi velmi osvědčily barvy MINICOLOR od firmy LABAR s.r.o. Hodí je jak na kresbu linií, tak
na vykrývání ploch, dají se dobře míchat do požadovaných odstínů a oproti jiným modelář-
ským barvám jsou cenově výrazně výhodnější. Jednolitost vybarvené plochy je stejná jako
u barev olejových.
Závěrem k pojednání o barvách je třeba zdůraznit, že barvy použité na linie obrázku musí být odolné
proti rozmytí, nebo odskočení od skla, při nanášení barev použitých k vybarvení ploch. To indický inkoust
nebo Minicolorky splňují. Samozřejmě intenzivnímu šmrdlání štětcem mnohdy neodolají, proto pokládání
ploch vyžaduje i tak určitou citlivost a lehkost. Tempery lze na linie použít jen tehdy, když bychom plochy
pokládali olejovými nebo olejosyntetickými modelářskými barvami. Vzájemné chování určitých barev linií
a barev pro plochy je nejlepší vyzkoušet na nečisto na nějakém kousku skla než se dáme do vážné práce.
Snad ještě pro úplnost dodám, že pro vybarvení ploch jednotlivých částí obrázku lze, podle zamýšleného
barevného účinku, kombinovat různé typy barev. Např. některé části temperou s Herkulesem, jiné olejem.
Také je dobré na kousku skla si, jak kresbu linií, tak pokrývání ploch různými barvami, nejdřív na nečisto
vyzkoušet.
SKLO:
Většinou volíme čiré nezabarvené sklo, bez poškrábaných a odřených míst. Pokud máme staré
sklo s bublinkami a jinými výrobními kazy, tak to není na závadu - jen sklenáři se starým sklem nera-
di pracují.
Sílu skla volíme pokud možno co nejmenší, protože se nám na tenčí sklo lépe obkreslují linie před-
lohy. Na miniaturní formáty bych doporučil "tloušťku" 1,5-2mm, do formátu o něco většího než
A3 3mm sklo a na větší pak sklo silnější. Při stanovení velikosti skla musíme k předloze obrázku
připočítat i okraj, který bude schovaný v profilu rámu. Šířka okraje se řídí velikostí obrázku cca
od 3 mm (miniaturky) do cca 10 mm (formát A3 a více).
Pokud nám to neudělá sklenář, je dobré srazit hrany skla hrubším karborundovým brouskem
(hodí se i rozbitý brousek na kosu), kterým hrany 3x - 4x přejedeme pod proudící vodou. Bez této
úpravy jsou hrany skla dost ostré a při mytí i manipulaci se sklem při malování bychom se o ně
mohli pořezat. Kratšími tahy brousku, opět pod vodou, otupíme i ostří rohů skla.
Sklo pečlivě umyjeme v saponátu, vysušíme utěrkou a ještě jednou umyjeme okenou. Jiný recept
praví - omýt mýdlem a opláchnout octem. Držím se prvního návodu a myslím, že dostačuje. Pod-
mínkou je opravdu bezvadné očištění skla bez jakýchkoliv zbytků mastnoty nebo jiných nečistot.
V jiném prameni jsem se ještě dočetl, že pro lepší přilnavost barev se má na sklo nanést roztok ka-
mence ve čpavku - uvádím pro úplnost a pro zvídavé. Pokud to vyzkoušíte, napište mi své zkuše-
nosti, rád je do tohoto textu doplním.
PŘEDLOHA:
Takže se dostáváme k vlastní tvorbě. Pokud se rozhodnete namalovat si sv. Jiří, podle kterého
postup popisuji, stáhnete si předlohu pro kresbu do PC, upravíte si velikost a vytisknete. Tato před-
loha je již stranově převrácená. (Popisovaný obrázek vznikl pro umístění do pískovcové "kapličky -
božího muka" a použitý tvar skla by mohlo být obtížné si opatřit, proto jsem doplnil i předlohu do
obdélníkového formátu.)
V případě, že si chcete zpracovat vlastní motiv, dejte při jeho přípravě pozor na zmíněné stranové
převrácení. Na rubovou stranu skla se maluje stranově převráceně (tedy předloha, která se obkres-
luje musí být stranově převrácená), aby z lícové strany obrázek stranově "seděl". Je to důležité
hlavně u nápisů a některých ikonografických prvků (např. jizva po kopí na těle ukřižovaného
Krista).
Technicky při tvorbě vlastního motivu můžete použít fotografii nebo naskenovaný obrázek, který
upravíte v PC a vytisknete. Další možností je, nechat si zvolený obrázek zvětšit nebo zmenšit a na-
kopírovat v copy centru na průhlednou fólii, tu stačí pro malbu na sklo jen obrátit.
Předlohu ostřihneme do stejného formátu jako má sklo (počítáme s dříve zmíněnými okraji po ce-
lém obvodu) a pomocí izolepy papír (příp. fólii) připevníme pod sklo tak, že fólie drží jen na bočních
hranách skla, v nejhorším může jen velmi málo (1 - 2 mm) přesahovat na stranu, která bude pokryta
malbou, a to tak, aby okraj, který kvůli ní nepůjde kvalitně pokrýt barvou, byl po dohotovení obráz-
ku schovám ve výřezu rámu.
Před začátkem kreslení je potřeba věnovat pozornost osvětlení pracovní plochy. Vhodná je nasta-
vitelná lampa, která osvětluje plochu skla spíš z boku, aby se od něho neodrážely odlesky do očí.
Velmi by vám to ztěžovalo práci a unavovalo zrak.
KRESBA LINIÍ A DETAILŮ OBRÁZKU:
Začínáme s malováním obrázku a je nutné si uvědomit, že kromě již výše zmíněného stranového
převrácení obkreslované předlohy je při podmalbě opačný i postup malování oproti malování na
papír nebo plátno - tj. malujeme-li na papír např. brýlatého pána v saku stojícího u zdi, namalujeme
nejdřív zeď, potom pána v saku a na konec přidáme na sako knoflíky a pánovi brýle. U podmalby po-
stupujeme přesně opačně: v prvním kroku brýle a knoflíky, v druhém pán a sako a teprve na závěr
zeď. Názorně je to vidět na pohyblivém obrázku, který tvoří na předchozí stránce upoutávku k tomu-
to článku.
Takže si rozředíme na správnou hustotu barvy na linie a péry, nebo tenkými štětečky (podle
velikosti obrázku), začneme obkreslovat linie předlohy na sklo. Při kresbě perky se mi osvědčilo
vždycky po namočení zkusit linii na kousku jiného skla - předejde se tak případným kaňkám nebo
přílišnému nebo nedostatečnému spouštění pérka. Při kreslení čar i při pozdějším vybarvování
ploch je pohodlné použít podložku ruky.
Pokud se při kresbě přece jen stane, že vám z péra nebo štětečku skápne na sklo kaňka, vysaje-
me ji hadříkem, nebo vatou na párátku a další, mírně navlhčenou vatou místo dočistíme a pak vysu-
šíme před další prací. Pokud potřebujeme odstranit již zaschlou barvu - seškrábeme ji špičkou no-
žíku, jemné detaily doškrábneme jehlou v dřevěné tyčce a následně vyčistíme vlhkou vatou atd...
MALOVÁNÍ PLOCH:
Zvolený druh barev si opět naředíme na správnou hustotu (aby se dobře roztíraly a zároveň dobře
kryly) a namícháme do požadovaného barevného tónu. Obojí si ověříme na zkušebním kousku skla,
protože z lícové strany obrázku jsou odstíny jasnější a zářivější než na paletě. Pozor, před vybarvová-
ním ploch musí být kresba linií dokonale suchá.
Při pokrývání ploch barvou malinko přetahujeme na čáry předkreslených linií (cca do jejich necelé
poloviny) - snáze tak zabráníme, aby nám zůstaly na obrázku barvou nepokryté plochy skla a na-
opak linie kontur brání mísení dvou různých barev nanášených bezprostředně po sobě na sousedí-
cí plochy obrázku.
Případné chyby retušujeme obdobně jak je uvedeno v odstavci o kresbě linií a detailů. Obracení
malovaného obrázku během práce prý přináší smůlu - pověra asi vznikla tak, že právě při obracení
"mokrého" dílka je velká pravděpodobnost, že ho upustíme a pak nastupuje "zákon namazaného
krajíce", ale průběžná kontrola postupu práce je opravdu nutná. Někdo si ji usnadňuje tak, že pra-
cuje před zrcadlem, ale já si raději opatrně obrázek obrátím a pořádně prohlédnu. A zase pozor, při
obracení skla může dojít i ke stečení ještě nezaschlých barev.
Pro úplnost ještě dodávám, že se v literatuře uvádí, že před zahájením vybarvování olejovými bar-
vami se sklo s provedenou kresbou linií natíralo terpentýnovým olejem. Protože jsem s přilnavostí
"olejů" zatím neměl problém, tak jsem tento postup nezkoušel.
ZÁVĚREČNÉ PRÁCE:
Po domalování obrázku musíme dostatečně dlouho počkat až všechny barvy zaschnou. Mezi
tím ještě můžeme provést drobné retuše nedotažených ploch.
Rubovou stranu podmalby chráním tenčí lepenkou, kterou lemuji průhlednou izolepou a zahnu
na lícovou stranu tak, aby na sklo přesahovala jen 2 - 3 mm.
Pak už zbývá jen obrázek adjustovat do obyčejného laťkového rámečku. Staré lidové podmalby
byly většinou v tmavých rámech bez jakýchkoliv ozdob, i když "honosné" rámečky se také občas
vyskytly. Menší formáty je možné olemovat tiffany páskou a zapájet slitinou olova a cínu.
Kdysi jsem na chalupě ochranu rubu u jednoho obrázku zanedbal a za čas jsem zjistil, že si
na modré tempeře s disperzí pochutnal blíže neurčený "hmyzík". Na druhou stranu tím obrázek zís-
kal docela zajímavou "patinu".
Závěrem bych rád poděkoval paní Sadílkové z Kutné Hory, která mi kdysi vysvětlila a ukázala jak
podmalba vzniká, paní Ivě Sedlářové z Kašperských Hor, která mi poskytla k tomuto tématu mnoho
informací a rad, a za totéž paní Svatavě Vizínové ze Zábrdí u Husince.
Těm z vás, kteří se pustí do vlastní práce na obrázku, přeji hodně úspěchů a potěšení z tvorby.
I když se lidové podmalby skoro ve všech případech obmalovávaly podle "mustrů" a rodinné dílny
jich produkovaly až 60 denně, přesto je každý obrázek individuálním rukodělným výtvorem a jedi-
nečným originálem - tedy i ten, který si namalujete vy.
Tak hodně štěstí a tvůrčího špiritusu ducha přeje Plivník
P.S. Doplnění návodu, náměty, připomínky i kritiku mi laskavě zasílejte na e-mail:
doc.j@seznam.cz
Velké předlohy pro kresbu linií, použitelné pro vytvoření vlastní podmalby, jsou umístěny nad nad-
pisem odstavce PŘEDLOHA.
Při kreslení nepřehlédněte bílé linky ve zbroji sv. Jiří a těle draka - na "mustru" jsou špatně vidět.
NÁVODY NA VAJEČNOU TEMPERU:
Vaječná tempera byla nejpoužívanější malířskou barvou až do 15. století. Podle Thompsna je dob-
ře provedená vaječná tempera jednou z nejtrvanlivějších malířských technik, které lidstvo objevilo.
Ve 14. století se v Itálii používala žloutková tempera složená z 1 dílu žloutku, 1 dílu vody a šťávy
fíkových výhonků (+ barevných pigmentů).
Podle Slánského se nejjednodušší žloutková tempera připraví z 1dílu vaječného žloutku a 1 dílu
destilované vody (+ barevných pigmentů).
BUDEME POTŘEBOVAT:
* Vlasové štětce velikosti 1,2,8,12 v případě, že se pustíte do rozměrnějších formátů
(A3 a více) i přiměřeně větší.
* Násadku a psací pérka - na malování nejtenčích linií. Kromě štětců a pérek je možno
provést kresbu linií i seříznutými dřívky, bambusy atp.
* Malý nožík a silnější jehlu zasazenou do držátka na vyškrabávání chyb.
* Pár párátek a kousek vaty na dočištění skla v opravovaných místech.
* Skoro nezbytné je mít při ruce kousek skla, pokud možno stejného, s jakým pracujeme,
na kterém si zkoušíme jak nám půjde kresba pérkem (spouštění barvy) a při pokrývání
ploch si ověřujeme namíchaný odstín barvy.
* Podložka pod ruku není nutná, ale velmi usnadňuje práci. Dá se zhotovit velmi jednoduše
z kousku 5mm překližky a dvou dřevěných hranolků na jejichž spodky přilepíme gumové
obdélníčky, aby podložka neklouzala. Její rozměry se řídí formátem obrázků, které
máme v plánu malovat (nákres na konci článku).
* Hadřík a papírové utěrky budeme používat na čištění štětců atp.
BARVY:
U barev se trochu zdržím a konečnou volbu ponechám na vás. O lidové podmalbě se dá říct,
že se trochu podobá dětské omalovánce, a ve většině případů sestává ze dvou celků:
1) z kresby linií a drobných detailů obrázku
2) z barevných ploch vymezených nakreslenými liniemi.
Pro zpracování těchto dvou částí podmalby je možné, resp. vhodné, použít různé druhy barev.
1) linie - se nejdříve kreslily jednobarevné - černé tzv. švarclotem (přepálené saze rozpuštěné
v terpentýnu). Později, některé i barevné, se kreslily temperou, do které se přimí-
chalo trochu cukru. A co použít dnes? Vyzkoušel jsem tempery s různými přísadami,
černou tuš, indický inkoust a zředěné akrylové barvy, ale nejlépe se mi osvědčily
barvy MINICOLOR (ředitelné vodou, k dostání v prodejnách pro modeláře), příp. jiné
barvy na plastikové modely (Agama, Revell, Humbrol), které jsou také velmi dobře
přilnavé na sklo, ale jsou poněkud dražší. Co se týká hustoty barev pro kresbu linií,
zvláště prováděných perem, tak je vhodná konzistence jako u trochu hustší
smetany. Správně připravenou barvu poznáme podle toho, že pérko dostatečně
spouští, ale nedělá kaňky, a barva v lince dobře kryje.
2) plochy - k jejich vybarvení se dají použít různé druhy barev:
a) čisté tempery
b) tempery s přídavkem disperzního pojiva (např. lepidlo jako je Herkules)
c) vaječné tempery
d) tempery do kterých se přidává jako pojivo klíh, vápno nebo kasein
e) olejové barvy (umělecké, ale v nouzi lze sáhnout i k lakýrnické olejosyntetice)
f) akrylové barvy
g) barvy na plastikové modely (např. Minicolor, Agama, Revell, Humbrol)
Takže, který druh barev na vybarvení ploch použít?
TEMPERY (a. až d.)
Někdy jsou v literatuře uváděny samotné tempery. Určitou zkušenost s nimi mám,
ale moc mi nevyhovovaly. Jsou-li řidší, mají tendenci rozmývat kresbu linií. Husté se
zase špatně roztírají. Časem ze skla odprýskávají a proto je potřeba další nátěr rubu
skla nějakou vodostálou barvou. Daleko lépe se mi osvědčily temperové barvy (v tubě),
do kterých jsem vmíchal lepidlo Herkules v poměru: na čtyři díly barvy jeden díl lepidla,
někdy i trochu víc. To je potřeba u každé barvy odzkoušet. Potom se směs naředí
vodou tak, aby se dobře roztírala, ale zároveň dobře kryla. Milovníkům klasiky mohu
doporučit zkusit vaječnou temperu. Nejjednodušší způsob je přimíchat do temperové
barvy z tuby jednu čtvrtinu až třetinu vaječného žloutku a pak vše opatrně naředit
vodou na požadovanou hustotu. Důležité je, že barvu nemícháme do zásoby, mohla by
zasychat nebo se zkazit. Potřebné množství připravujeme vždy před malováním. V dobře
uzavřené lahvičce a v ledničce, rozmíchaný žloutek (s kapkou octa kvůli konzervaci)
nebo i namíchaná barva, pár dní přece jen vydrží. Že nevydržela, poznáte "po čuchu".
Návody na vaječnou temperu od odborníků jsou uvedeny na konci článku.
S temperami obohacenými klihem, příp. vápnem nebo kaseinem jsem zatím malovat
nezkoušel. A ještě upozornění na závěr: tempery s Herkulesem nebo žloutkem tvoří,
podle stupně zředění vodou, v ploše různé barevné odstíny, což nemusí být na škodu
(viz obr. 1 a 2).
OLEJOVÉ BARVY (e)
Staří "dědkové" oleje používali a nezřídka to byly barvy spíš lakýrnické než umělecké.
Výhodou olejů je, že se dobře ředí i roztírají, dobře kryjí, snadno se na skle míchají
pro přechody (např. modrá a bílá pro oblohu), ale jejich nevýhodou je dlouhá doba schnutí.
Uvádím recept, který mi poradila paní Iva Sedlářová, jak zkrátit dobu schnutí olejů na
nějakých cca 12 hod. Fígl spočívá v tom, že olejové barvy ředíme místo ředidla sikativem.
Sikativ přidáme i v případě, že barva ředit nepotřebuje. K olejům je ještě potřeba dodat, že
plocha položená olejem je na rozdíl od temper zcela jednolitá. To je někdy dobré, někdy ne
(viz. obr. 3)
AKRYLOVÉ BARVY (f)
S akryly se pracuje obdobně jako s barvami olejovými, proti kterým mají výhodu, že jsou bez
zápachu, a schnou podstatně rychleji než oleje. Na skle dobře drží a stejně jako olejové
barvy vytvářejí, při správném naředění, jednolitou barevnou plochu (viz. obr. 3)
obr.2
obr.3
BARVY NA PLASTIKOVÉ MODELY (g)
Ty se prodávají v malých plechovkách, jsou na bázi olejosyntetiky - ředí se ředidlem S 6006
a mají docela dobrou paletu barev. Na rozdíl od olejů schnou poměrně rychle, odstíny se
dají dobře namíchat a zlatou a stříbrnou barvu rád používám na svatozáře, atributy svatých
atp. Jejich nevýhodou je vyšší cena. Existují ještě barvy na modely ředitelné vodou; z těch
se mi velmi osvědčily barvy MINICOLOR od firmy LABAR s.r.o. Hodí je jak na kresbu linií, tak
na vykrývání ploch, dají se dobře míchat do požadovaných odstínů a oproti jiným modelář-
ským barvám jsou cenově výrazně výhodnější. Jednolitost vybarvené plochy je stejná jako
u barev olejových.
Závěrem k pojednání o barvách je třeba zdůraznit, že barvy použité na linie obrázku musí být odolné
proti rozmytí, nebo odskočení od skla, při nanášení barev použitých k vybarvení ploch. To indický inkoust
nebo Minicolorky splňují. Samozřejmě intenzivnímu šmrdlání štětcem mnohdy neodolají, proto pokládání
ploch vyžaduje i tak určitou citlivost a lehkost. Tempery lze na linie použít jen tehdy, když bychom plochy
pokládali olejovými nebo olejosyntetickými modelářskými barvami. Vzájemné chování určitých barev linií
a barev pro plochy je nejlepší vyzkoušet na nečisto na nějakém kousku skla než se dáme do vážné práce.
Snad ještě pro úplnost dodám, že pro vybarvení ploch jednotlivých částí obrázku lze, podle zamýšleného
barevného účinku, kombinovat různé typy barev. Např. některé části temperou s Herkulesem, jiné olejem.
Také je dobré na kousku skla si, jak kresbu linií, tak pokrývání ploch různými barvami, nejdřív na nečisto
vyzkoušet.
SKLO:
Většinou volíme čiré nezabarvené sklo, bez poškrábaných a odřených míst. Pokud máme staré
sklo s bublinkami a jinými výrobními kazy, tak to není na závadu - jen sklenáři se starým sklem nera-
di pracují.
Sílu skla volíme pokud možno co nejmenší, protože se nám na tenčí sklo lépe obkreslují linie před-
lohy. Na miniaturní formáty bych doporučil "tloušťku" 1,5-2mm, do formátu o něco většího než
A3 3mm sklo a na větší pak sklo silnější. Při stanovení velikosti skla musíme k předloze obrázku
připočítat i okraj, který bude schovaný v profilu rámu. Šířka okraje se řídí velikostí obrázku cca
od 3 mm (miniaturky) do cca 10 mm (formát A3 a více).
Pokud nám to neudělá sklenář, je dobré srazit hrany skla hrubším karborundovým brouskem
(hodí se i rozbitý brousek na kosu), kterým hrany 3x - 4x přejedeme pod proudící vodou. Bez této
úpravy jsou hrany skla dost ostré a při mytí i manipulaci se sklem při malování bychom se o ně
mohli pořezat. Kratšími tahy brousku, opět pod vodou, otupíme i ostří rohů skla.
Sklo pečlivě umyjeme v saponátu, vysušíme utěrkou a ještě jednou umyjeme okenou. Jiný recept
praví - omýt mýdlem a opláchnout octem. Držím se prvního návodu a myslím, že dostačuje. Pod-
mínkou je opravdu bezvadné očištění skla bez jakýchkoliv zbytků mastnoty nebo jiných nečistot.
V jiném prameni jsem se ještě dočetl, že pro lepší přilnavost barev se má na sklo nanést roztok ka-
mence ve čpavku - uvádím pro úplnost a pro zvídavé. Pokud to vyzkoušíte, napište mi své zkuše-
nosti, rád je do tohoto textu doplním.
PŘEDLOHA:
Takže se dostáváme k vlastní tvorbě. Pokud se rozhodnete namalovat si sv. Jiří, podle kterého
postup popisuji, stáhnete si předlohu pro kresbu do PC, upravíte si velikost a vytisknete. Tato před-
loha je již stranově převrácená. (Popisovaný obrázek vznikl pro umístění do pískovcové "kapličky -
božího muka" a použitý tvar skla by mohlo být obtížné si opatřit, proto jsem doplnil i předlohu do
obdélníkového formátu.)
V případě, že si chcete zpracovat vlastní motiv, dejte při jeho přípravě pozor na zmíněné stranové
převrácení. Na rubovou stranu skla se maluje stranově převráceně (tedy předloha, která se obkres-
luje musí být stranově převrácená), aby z lícové strany obrázek stranově "seděl". Je to důležité
hlavně u nápisů a některých ikonografických prvků (např. jizva po kopí na těle ukřižovaného
Krista).
Technicky při tvorbě vlastního motivu můžete použít fotografii nebo naskenovaný obrázek, který
upravíte v PC a vytisknete. Další možností je, nechat si zvolený obrázek zvětšit nebo zmenšit a na-
kopírovat v copy centru na průhlednou fólii, tu stačí pro malbu na sklo jen obrátit.
Předlohu ostřihneme do stejného formátu jako má sklo (počítáme s dříve zmíněnými okraji po ce-
lém obvodu) a pomocí izolepy papír (příp. fólii) připevníme pod sklo tak, že fólie drží jen na bočních
hranách skla, v nejhorším může jen velmi málo (1 - 2 mm) přesahovat na stranu, která bude pokryta
malbou, a to tak, aby okraj, který kvůli ní nepůjde kvalitně pokrýt barvou, byl po dohotovení obráz-
ku schovám ve výřezu rámu.
Před začátkem kreslení je potřeba věnovat pozornost osvětlení pracovní plochy. Vhodná je nasta-
vitelná lampa, která osvětluje plochu skla spíš z boku, aby se od něho neodrážely odlesky do očí.
Velmi by vám to ztěžovalo práci a unavovalo zrak.
KRESBA LINIÍ A DETAILŮ OBRÁZKU:
Začínáme s malováním obrázku a je nutné si uvědomit, že kromě již výše zmíněného stranového
převrácení obkreslované předlohy je při podmalbě opačný i postup malování oproti malování na
papír nebo plátno - tj. malujeme-li na papír např. brýlatého pána v saku stojícího u zdi, namalujeme
nejdřív zeď, potom pána v saku a na konec přidáme na sako knoflíky a pánovi brýle. U podmalby po-
stupujeme přesně opačně: v prvním kroku brýle a knoflíky, v druhém pán a sako a teprve na závěr
zeď. Názorně je to vidět na pohyblivém obrázku, který tvoří na předchozí stránce upoutávku k tomu-
to článku.
Takže si rozředíme na správnou hustotu barvy na linie a péry, nebo tenkými štětečky (podle
velikosti obrázku), začneme obkreslovat linie předlohy na sklo. Při kresbě perky se mi osvědčilo
vždycky po namočení zkusit linii na kousku jiného skla - předejde se tak případným kaňkám nebo
přílišnému nebo nedostatečnému spouštění pérka. Při kreslení čar i při pozdějším vybarvování
ploch je pohodlné použít podložku ruky.
Pokud se při kresbě přece jen stane, že vám z péra nebo štětečku skápne na sklo kaňka, vysaje-
me ji hadříkem, nebo vatou na párátku a další, mírně navlhčenou vatou místo dočistíme a pak vysu-
šíme před další prací. Pokud potřebujeme odstranit již zaschlou barvu - seškrábeme ji špičkou no-
žíku, jemné detaily doškrábneme jehlou v dřevěné tyčce a následně vyčistíme vlhkou vatou atd...
MALOVÁNÍ PLOCH:
Zvolený druh barev si opět naředíme na správnou hustotu (aby se dobře roztíraly a zároveň dobře
kryly) a namícháme do požadovaného barevného tónu. Obojí si ověříme na zkušebním kousku skla,
protože z lícové strany obrázku jsou odstíny jasnější a zářivější než na paletě. Pozor, před vybarvová-
ním ploch musí být kresba linií dokonale suchá.
Při pokrývání ploch barvou malinko přetahujeme na čáry předkreslených linií (cca do jejich necelé
poloviny) - snáze tak zabráníme, aby nám zůstaly na obrázku barvou nepokryté plochy skla a na-
opak linie kontur brání mísení dvou různých barev nanášených bezprostředně po sobě na sousedí-
cí plochy obrázku.
Případné chyby retušujeme obdobně jak je uvedeno v odstavci o kresbě linií a detailů. Obracení
malovaného obrázku během práce prý přináší smůlu - pověra asi vznikla tak, že právě při obracení
"mokrého" dílka je velká pravděpodobnost, že ho upustíme a pak nastupuje "zákon namazaného
krajíce", ale průběžná kontrola postupu práce je opravdu nutná. Někdo si ji usnadňuje tak, že pra-
cuje před zrcadlem, ale já si raději opatrně obrázek obrátím a pořádně prohlédnu. A zase pozor, při
obracení skla může dojít i ke stečení ještě nezaschlých barev.
Pro úplnost ještě dodávám, že se v literatuře uvádí, že před zahájením vybarvování olejovými bar-
vami se sklo s provedenou kresbou linií natíralo terpentýnovým olejem. Protože jsem s přilnavostí
"olejů" zatím neměl problém, tak jsem tento postup nezkoušel.
ZÁVĚREČNÉ PRÁCE:
Po domalování obrázku musíme dostatečně dlouho počkat až všechny barvy zaschnou. Mezi
tím ještě můžeme provést drobné retuše nedotažených ploch.
Rubovou stranu podmalby chráním tenčí lepenkou, kterou lemuji průhlednou izolepou a zahnu
na lícovou stranu tak, aby na sklo přesahovala jen 2 - 3 mm.
Pak už zbývá jen obrázek adjustovat do obyčejného laťkového rámečku. Staré lidové podmalby
byly většinou v tmavých rámech bez jakýchkoliv ozdob, i když "honosné" rámečky se také občas
vyskytly. Menší formáty je možné olemovat tiffany páskou a zapájet slitinou olova a cínu.
Kdysi jsem na chalupě ochranu rubu u jednoho obrázku zanedbal a za čas jsem zjistil, že si
na modré tempeře s disperzí pochutnal blíže neurčený "hmyzík". Na druhou stranu tím obrázek zís-
kal docela zajímavou "patinu".
Závěrem bych rád poděkoval paní Sadílkové z Kutné Hory, která mi kdysi vysvětlila a ukázala jak
podmalba vzniká, paní Ivě Sedlářové z Kašperských Hor, která mi poskytla k tomuto tématu mnoho
informací a rad, a za totéž paní Svatavě Vizínové ze Zábrdí u Husince.
Těm z vás, kteří se pustí do vlastní práce na obrázku, přeji hodně úspěchů a potěšení z tvorby.
I když se lidové podmalby skoro ve všech případech obmalovávaly podle "mustrů" a rodinné dílny
jich produkovaly až 60 denně, přesto je každý obrázek individuálním rukodělným výtvorem a jedi-
nečným originálem - tedy i ten, který si namalujete vy.
Tak hodně štěstí a tvůrčího 
nebo